A Brouček

letěl a svítil a svítil, celou noc pěkně svítil. A když Letěl ráno domů, a když už byl za potokem, a už ve stráni u samého jalovce, tu slyší: "Tatínku, tatínku!" a takový roztomilý malounký brouček batolil se mu naproti. "Tatínku, tatínku, copak mě neznáte? Vždyť já jsem váš Broučínek a už na vás čekám. A Janinka na vás také čekala, a když jste tak dlouho nešel, tak šla domů. A viďte, tatínku, tu starou kolíbku mně dáte pěk¬ně obarvit. Maminka ji snesla z půdy, ale už je taková škaredá. Viďte!"
Tatínek byl celý vyjevený a Beruška stála u chaloupky ve dveřích a srdce jí plesalo a tolik se smála.