Ach, ti broučci už Janinku neměli. Ti se napla¬kali! Pak vykopali před okny v mechu hrobeček, zaplakali, Janinku do něho pěkně uložili a třetí den tam kvetla chudobička bílá jako mléko s kra¬ječkem jako krev červeným. To, že Janinka zůs¬tala pannou.
"Kováříku!" volal tatínek na toho černého brouka, když ho poprvé potkal. "Janinka umřela. A něco ti tam v komoře uchystala, máš si pro to přijít. Ale je toho mnoho, musíš si vzít kolečko." A kovářík si pro to přijel s kolečkem, ale nemohl to najednou uvézt - hrách a kroupy a čočku a mouku a krupici a máslo, a celé jedno zrnko vína. Musel přijet ještě jednou a ještě jednou. Ten byl rád! Ale pak se dal do pláče: "Ach, kde já zas takovou paní najdu!" A jel svou cestou a radoval se a plakal.