Tu se teprv dali broučci do náramného křiku. - "Broučci, copak vy nechcete poslouchat?" - "Ach, my chceme poslouchat, ach, my budeme poslouchat, jenom nám neumírejte!" - "Tak, když vy chcete poslouchat, chcete, abych já byla neposlušná? Pán Bůh mně všecky hříchy odpus¬til, a když si mě nyní chce vzít, měla bych nechtít? Nic neplačte, jenom pěkně poslouchejte!" A když byla ještě každého políbila, položila se naznak a pokojně ležela, všecka sváteční. "A ne¬zeslábly oči její, aniž síla odešla od ní."
A když tak pokojně ležela, tu jako by jí ještě něco napadlo. "Broučku!" - A tatínek se k ní naklonil. "Tam na dvůr v komoře jsem tomu broukovi kováříkovi něco uchystala. On mi často posluhoval. Ať si pro to přijde! Že ho pozdravuju a děkuju mu." Pak oči zavřela a víckrát neotevře¬la.