ale když se Pán Bůh k nim má tak milosrdně, že jim pro milého Syna svého všecky hříchy odpouš¬tí, aby jemu kvůli byli ke všem a ke každému milosrdní .
A když to tatínek poslouchal, dal se do pláče. A tam v první lavici, nedaleko lešeníčka, seděla velká, silná paní, trochu již přisehnutá, a ty kaš¬tanové kadeře jí docela zbělely, a vedle ní seděla krásná, krásná panna, a ony obě také slzely. A bylo Amen a modlili se a zpívali, a když zpívali, Pavlíček se podíval na to okno nade dveřmi a tam dole na rámu sedělo osm broučků, sedm mladých a ten osmý Brouček. To byl Pavlíček asi rád! A vycházeli a dávali u dveří něco na talíř, až to cinkala. A broučci také letěli.
"Pojďte, pojďte, až zas někdy jindy! Teď musí¬me pěkně svítit." A letěli do té zahrady u toho pěkného domu a zůstali tam všichni. Tatínek my¬slel, však že tam světla nazbyt ještě není. A svítili a svítili, celou noc krásně svítili, a když začali ko¬houti kokrhat, povídal tatínek: "Slyšíte? To ko¬krhají kohouti, že už bude den, a vidíte, tamhle se už nebe rdí. Poleťme raději domů!" A letěli domů.