A bylo jaro.

Všecko, všecko kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - ale ti se něco na¬cvrčeli! A broučci už neměli stání . Brouček a Broučínek, Broučinínek, a Broučíček, Janou¬šek, Janínek a Svatojánek. Slunko se teprv kloni¬lo k západu, a už byli před chaloupkou, vznášeli se do povětří, jeden výš než druhý. A když viděli tam od háječku Janinku přicházet, letěli jí naproti a skoro ji nesli.
"Však jsem ráda, že vás mohu, milí broučci, ještě vyprovodit, a pak si už také půjdu. `` Ale broučci tomu nerozuměli. To bylo radosti. Beruš¬ky už měly snídani hotovou, čokoládu a k ní tako¬vé smažené věnečky. Pomodlili se a nasnídali se, a že ve jménu Páně poletí.
Broučci se již vznášeli do povětří, ale tatínek, že jim chce ještě něco připomenout. "Milí brouč¬ci! Tak vy dnes poletíte a budete lidem svítit. Do¬bře. Když jsem já takhle ponejprv letěl, napomí¬nal mě tatínek a kmotříček, abych pěkně poslou¬chal, sic že zle pochodím. A já jsem přece nepo¬slouchal. Jednou jsem div o život nepřišel a pod¬ruhé jsem myslel, že pozbudu rozumu. A kdyby mne sám Pán Bůh nebyl naučil poslouchat, já bych snad podnes nechtěl poslouchat. A proto vám přeji, milí broučci, abych já vám byl výstra¬hou a aby vás sám Pán Bůh naučil poslouchat."