Maminka a Janinka

a Beruška a Berunka a ma¬lá Janinka už na ně čekaly. "Vítáme vás, vítáme vás! Jakpak jste se měli?" - "I dobře jsme se měli. Ale maminko, to máme hlad!" - "Nu tak pojďte, pojďte k večeři!" A pomodlili se a navečeřeli se, a když čekaly, že jim broučci budou vypravovat, oni na to: "Ale maminko, to se nám chce spát!"
A tak aby si šli lehnout. A sotvaže ulehli, už spali a spali.
"Jakpak to přece s nimi chodilo?" ptala se ma¬minka. "Nebáli se?" - "I toto! Oni jsou jinší reci, nežli jsem byl já." Maminka se smála. "A víš proč?" - "Pročpak?" - "Proto, že tys býval vždyc¬ky sám, a jich je hromadu." - "Však já jsem rád, že jich máme hodně." A byli rádi. A sotvaže slu¬níčko začalo zapadat, už zas byli broučci na no¬hou a letěli a svítili a svítili a nic se nebáli a nic se jim nestalo.