A tak pořád svítili a poslouchali.

Když tak jednou po snídani právě chtěli zas le¬tět, vzkázala jim Janinka, aby se k ní všichni přišli podívat. A tak se šli hned všichni k ní podívat. U háječku pod skalou vřes červeně a bíle rozkvet¬lý, a v tom vřesu mech jako samet, a v tom mechu na samé skále krásná, krásná chaloupka. A ty dveře se tak svátečně leskly, a ta okénka se tak slavnostně třpytila, a Janinka ležela na lůžku všecka sváteční, a všecko, jako by měla veliký svátek. Dvanáct židlí kolem lůžka. "Vítám, vás, broučci a berušky, vítám vás. Pojďte si tadyhle sednout," vítala je Janinka a krásně se na ně us¬mívala. "Vy, tatínku a maminko, sedněte si tady ke mně."