Lampyrini

, světlušky, podčeleď měkkokrovečníků, vyznačují se očima velmi velikýma, horními čelistmi
malými, neozubenými, stehny na vnějším kraji příkyčlí vkloube [viz obrázek č. 4 5 2 3 7 61. Lampyris
splendiaula, světluška menší, sameček s hora, 2. ze zpodu, 3. samička, 4. larva, 5. Lampyris nostiluca,
světluška svatojánská, sameček, 6. samička, 7. larva. (Obr. 1 2 3 a 5 trochu zvětšeny.)

Cvrčky krmíme

několika způsoby, z nichž každý má své výhody. Bude proto
rozhodující, který materiál si může chovatel nejsnadněji obstarat. Nejekonomič-
tějším krmením je bílkovinná směs pro kuřata, která však neobsahuje antibiotika.
Je možno také krmit směsí 1 dílu sušené krve a 1 dílu pšeničných otrub. Také lze
dávat cvrčkům též ovesné vločky a tolik vařeného masa, kolik mohou denně spo-
třebovat. V zimě je možno přidávat moučku ze sušené vojtěšky. Ke každému to-
muto krmení přidáváme salát, mrkev a ovoce. Zbytky jídel nelze doporučit, poně-
vadž se snadno kazí a šíří pak zápach. Cvrčkům vyhovuje sucho a teplo, avšak
musí mít stále dostatek vody. Nejlepším zdrojem je sklenice s vodou, do které je
ponořena zkadeřená látka, přečnívající přes okraj. Sklenici přikryjeme talířkem
a z látky cvrčkové pijí.
Černý polní cvrček je mnohem chitinóznější, bojovnější a jeho rozmnožování
v zajetí činí potíže, proto se ke krmným účelům nehodí.

Pro tuto jejich

vlastnost učiníme lépe, když krabičky s prstí, do kterých samičky v několika dnech snesou množství viditelných podlouhlých vajíček, umístíme do jiné chovné nádoby. Usnadníme si tím také pozdější odběr cvrčků, neboť odpadne vybírání mezi nestejně velkým hmyzem. Dříve než cvrčky ptákům předložíme, můžeme je dát v krabičce na chvíli do chladničky. Cvrčci ztratí pohyblivost a nerozutečou se dříve, než je ptáci zkonzu-
mují.

Samičky

žijí při této teplotě asi 1 měsíc a snášejí, podle toho, jak a čím je
krmíme, až 100 vajíček denně. Po 14 až 16 dnech se líhnou mladé nymfy, o málo
větší než mšice, a rychle rostou. Po 6 až 8 týdnech jim narůstají křídla a za dal-
ších 3 až 5 dní jsou dospělé.
Cvrčky domácí však můžeme také chovat v jediném dobře uzavřeném větším
prostoru, např. akváriu, kovové nebo dřevěné krabici apod. Dno posypeme su-
chým pískem a vložíme tam několik misek nebo krabiček s vlhkou prstí na snášení
vajíček. I tato nádoba musí mít vlastní tepelný zdroj, který je schopen udržovat
teplotu 30 až 35 oC. Zbytek prostoru vyplníme dřevitou vlnou, hoblovačkami, vlni-
tou lepenkou nebo zmačkaným balicim papírem. V tomto materiálu dospělý hmyz
odpočívá a malé nymfy najdou úkryt, který je nutný vzhledem ke kanibalistickým
choutkám velkých nymf a cvrčků.

K chovným

účelům si pořídíme sadu velkých okurkových lahví. Na dno nasy-
peme 4 centimetry vysokou kyprou humózni půdu, kterou udržujeme mírně vlhkou, aby
 tam samičky mohly klást vajíčka a vylíhlé nymfy mohly vylézt snadno na povrch.
Dospělým cvrčkům vložíme do láhve svinutou rolovanou lepenku a nádoby uza-
vřeme hustou tkaninou. Umístíme je do tepelně izolované bedny, nejlépe s dvoji-
tými stěnami vyplněnými skelnou vatou. V této bedně instalujeme tepelný zdroj
(spirálu, infrazářič nebo topný kabel o 15 Watech), který tam udržuje teplotu 30 až
35 oC.

Cvrček domácí

(Gryllullus domesticus) je také velmi vhodný pro krmení
ptáků. Jeho největší výhodou je, že můžeme zkrmovat podle potřeby hmyz všech
velikostí od vylíhlých nymf velikosti drobné mušky octomilky (Drosophila) až do
dorostlých cvrčků. Jedinou nevýhodou je jeho velká pohyblivost. Snadno uniká
do bytových prostorů, kde sice neškodí, ale vytrvale vyluzuje jednotvárné zvuky.
Proto musíme mít chovné nádoby dobře uzavřené a umístěné nejlépe v nějakém
pomocném prostoru. Abychom urychlili vývoj cvrčků, obstaráme si tepelný zdroj
na zvýšení teploty v odchovnách. Důležité je získat chovný materiál z kmene, kte-
rý nemá kanibalistické sklony.

[Čmeláci]-ák lesní

(B. silvarum L.), žlutý [Čmeláci]-ák polní (B. agrorum Fab.)
s hrudí nahoře rezavě červenou a černě páskovaným zadkem, [Čmeláci]-ák zahradní (B. hortorum L.),
černý se zadkem na konci bílým a 2 zlatožlutými páskami na hrudí, a podobný [Čmeláci]-ák zemní (B.
terrestris L., vyobr. č. 1000.), jenž má však toliko jednu žlutou pásku na přední části hrudi. Z
[Čmeláci]-áků příživných nejčastěji se vyskytuje Psithyrus rupestris Fab., veliký, černý, se zadkem
na konci červeným a křídly silně začernalými, P. campestris Fab. se 2 žlutými páskami na hrudi,
a P. vestalis, podobný, se zadkem na konci bělavým.-Mimo jmenované [Čmeláci]-áky příživné žijí ve
hnízdech [Čmeláci]-áků pravých též četní cizopasníci, kteří hubí larvy a kukly [Čmeláci]-áků; zvláště
jsou to rozl. druhy kodulek (Mutilla), much z rodu prosvitek (Volucella), hlavulí (Myopa) a očnatek
(Conops), housenky mole Aphomia colonella, larvy majek (Meloé). LD.

V přiroz.

vel. ] Jednotlivé druhy [Čmeláci]-áků rozeznávají se, někdy velmi nesnadno,
dle povahy a barvy srsti, jakož i dle plastických známek na různých částech těla; některé vyskytují
se i v četných odrůdách, jež činí přechod mezijednotlivými druhy. Nejznámější druhy našich [Čmeláci]-áků
pravých jsou: Veliký, černý [Čmeláci]-ák skalní (Bombus lapidarius L.) se zadečkem na konci ohnivě
červeným, menší černý, huňatý a žlutě páskovaný [Čmeláci]-ák luční (B. pratorum L.), žlutavý, černě
a rezavě páskovaný

nejpozději

objevují se ve hnízdě velké samice, které se ku konci léta páří a jediné z celého hnízda přezimují. Mimo buňky jmenované [Čmeláci] hotoví též buňky menší na zásoby medu a pylu: prázdné zámotky kuklové upravují též na buňky zásobní.-Dle způsobu života rozeznáváme dva rody [Čmeláci]-áků: [Čmeláci]-áky pravé (Bombus Fab., v Čechách 18 druhů), stavějící hnízda a snášející pyl ke krmení mláďat, a [Čmeláci]-áky příživné (Psithyrus Lep., v Čechách 6 druhů), kteří vlastních hnizd nemají a žijí pohostinsky ve
hnízdech určitých druhů [Čmeláci]-áků pravých, jimž vajíčka svá podkládají podobně jako kukačky rozl. ptákům. [viz obrázek č. 1000. Čmelák zemní (Bombus terrestris L.), amička, dělnice a hnízdo z části odkryzé.

stromů jehnědokvětých,

nabalujíce si jej na dlouhé, tuhé chloupky širokých
holení zadních (»košíčky«); směšují jej se šťavou medovou a připravují tak potravu pro mladé larvy.
Souvislých pláství voskových [Čmeláci] nestavějí, hotoví však také buňky z vosku hnědého a měkkého
v rozličné velikosti a k různému účelu. Do větších buněk samice snášejí potravu a vždy po několika
vajíčkách, larvy dorůstající rozšiřují pak buňku tu hrbolovitě na všecky strany a posléze se v ní
zapřádají v zámotky vejčité a hladké. S počátku líhnou se toliko dělnice, jež matce své pomáhají
opatřovati zásoby potravní, později pak menší samičky, které snášejí neoplozená vajíčka samčí;

Čmeláci

, rod hmyzů včelovitých (Apidae), žijících ve společnostech pouze jednoletých, jež se skládají
ze samic (matek), dělnic a samců; na zimu hynou samci i dělnice, oplozené samice pak přezimují v
různých úkrytech, a z jara zakládá každá opět hnízdo nové. Některé druhy hnízdí se pod zemí, nejraději
v opuštěných děrách myších, krtčích a pod, mezi kamením nebo pod mechem; samice snášejí pyl z různých
květů, s jara hlavně z rozl.

Pavoukovci

Pavoukovci tvoří po hmyzu největší skupinu: je jich přes 60 000 druhů. Patří mezi ně štíři (řád Xiphosura), klíšťata a roztoči (Acarina) a pavouci (Araneae).
Štíři patří k prvním suchozemským tvorům, kteří se objevili na zemi v karbonu ( před 355 –300 miliony let). Jsou aktivní v noci, ve dne se skrývají pod kameny nebo kládami. Lze je najít ve většině teplých oblastí včetně pouští. Kořist hledají pomocí velice citlivých čidel, reagující na chvění a pachy. Čekají, až se kořist přiblíží na dosah, uchopí ji mohutnými čelistmi a žihadlem umístěným na ocase vstříknou ochromující jed. Jed některých druhů může dokonce usmrtit člověka. Štíři provádějí složitý obřad námluv, který končí oplodněním samičky. Ta pak porodí živá mláďata.
Roztoči a klíšťata jsou významní škůdci: jednak jako paraziti rostlin a zvířat, jednak jako nositelé lidských i zvířecích chorob. Někteří z nich znehodnocují potraviny. Klíšťata a roztoči se vyskytují ve všech prostředích, a to ve velkém počtu. Většinou jsou malí – dospělí roztoči měří méně než 1 mm. Některá klíšťata jsou větší. Charakteristickými znaky je oválné tělo se čtyřmi páry končetin a ústní ústrojí přizpůsobené kousání, sání nebo zavrtávání.
Pavouci jsou po hmyzu počítáme-li množství druhů – nejrozšířenější skupinou členovců žijících na souši. Jsou to typičtí specializovaní predátoři s tělem rozděleným na dvě části. Přední část, v níž se spojuje hlava s hrudí, má čtyři páry kráčivých nohou a další dva páry končetin. Jeden z párů jsou dutá klepítka, druhý pár je u samiček podobný nohám, u samečků je to složitější, pomáhá při rozmnožování. Na hlavě bývá až osm velkých očí.
Pavouci se převážně živí hmyzem a užívají mnoho neobvyklých způsobů, jal se zmocnit kořisti. Maskovaný běžník sedí v květech a číhá na hmyz. Sklípkani za sebou nechávají paprskové hedvábné vlákno, a jakmile o něho hmyz zavadí, vyběhnou ze svého úkrytu.
Jemná vlákna používá mnoho pavouků a vytváří z nich tvarované sítě podle toho, jakým hmyzem se živí: kruhové pavučiny vyplňující volný prostor v niž se zachycuje létavý hmyz, plošné sítě a zavěšené, do niž hmyz vleze nebo skočí. Jemné vlákno je bílkovina, která se vytváří v těle pavouka a vylučuje se ze žláz. Pavouk spřádá každé vlákno z mnoha jemnějších vlákének snovacími bradavkami umístěnými na břiše. Pavouci si kořist příliš nevybírají. Protože je samička větší, sameček musí provádět složité rituály, aby nebyl sněden dřív, než se s ní spáří. Někdy musí sameček, aby potlačil predátorské sklony samičky, z bezpečné vzdálenosti signalizovat nápadným pruhovaným vzorem na těle, jindy může zapůsobit, když nabídne samičce do hedvábí zabalený kousek potravy.

listokaz

zahradní, hnojník obecný, chrobák velký, vruboun posvátský
- Tesaříkovití - tesařík obrovský, kozlíček dazule
- Mandelinkovití - madelinka bramborová, dřepčík polní
- Zrnokazovití - zrnokaz hrachový, čočkový
- Nosatcovití - pilous černý, květopas jabloňový, rýhonosec řepný
- Kůrovcovití - lýkožrout smrkový, bělokaz ovocný
ř. Dvoukřídlí - Dlouhorozí - tiplice zelená, komár pisklavý, anofela čtyřskvrnná, bedlobytka hřibová, bejlomorka buková, pakomár kouřový
- Krátkorozí - ovád hovězí, bzikavka dešťová, pestřenka rybízová, trubcová, vrtule třešnová,

řád Brouci

- Masožraví - Svižníkovití - svižník polní
- Střevlíkovití - střevlík měděný, fialový, krajník pižmový, hrbáč osenní
- Potápníkovití - potápník vroubený
- Všežravý - Vodomilovití - vodomil černý
- Mrchožroutovití - hrobařík obecný
- Drabčíkovití - drabčík zdobený
- Světluškovití - světluška menší
- Kovaříkovití - kovařík černoskvrnný
- Krascovití - krasec měďák
- Kožojedovití - kožojed obecný
- Lesknočkovití - slunéčko sedmitečné
- Slunéčkovití - slunéčko sedmitečné
- Červotočovití - červotoč umrlčí, spižní
- Pestrokrovečníkovití - pestrokrovečník včelí, mravenčí
- Majkovití - majka obecná
- Potemníkovití - potemník moučný
- Roháčovití - roháč obecný
- Vroubounovití - zlatohlávek Goliáš, herkules antilský, chroust obecný, zlatohlávek zlatý,

Rady naší babičky:

1. Bodne-li včela nebo vosa, odstraňme žihadlo a potřeme místo kouskem
oloupaného jablka nebo jinou ovocnou kyselinou. Tím zabrání se otoku.
2. Taktéž prospěje natříti bodnuté místo šťávou z cibule nebo česneku.
3. Od jiných doporučuje se natříti místo ono zaječím sádlem.
4. Není-li bodnuté místo rozškrábáno, možno je natříti čpavkem
(amoniakem), mýdlem, nebo olivovým olejem.
5. Taktéž mírní bolesti nakapeme-li na ránu trochu citronové šťávy. Lze
také přiložiti takový obkládek.
6. Trochu kuchyňské jemné sole se navlhčí vodou a přiloží na ránu.
7. Proti bodnutí blechami a štěnicemi pomáhá natírání touto směsí: 20 dílů
heřmánkového kafru, 4 díly styraxu a 1 díl oleje peprnomátového.

Kdo poradí s léčbou bodnutí hmyzem:

Barbora Mašková - Klasická homeopatie, Pražský kraj
Jana Berková - Centrum zdraví OÁZA, Plzeňský kraj
Zdenka Blechová, Plzeňský kraj
František Červenka - Harmonie, Liberecký kraj
Věra Dvořáková - Masáže, Pražský kraj
Arnie Göbel, Ostravský kraj
Vladimír Hutla - HARMONIE spol. s r.o., Pardubický kraj
Jana CHVÁTALOVÁ - STUDIO REGENERACE, Pražský kraj
Jiřina Libánská - Společnost Nový věk, Budějovický kraj
Josef Poul - Masáže a Reiki, Jihlavský kraj
Jitka Studénková, Pardubický kraj
Zdeněk Troníček - Přírodní léčitel, Budějovický kraj

Další doporučení pro léčbu bodnutí hmyzem:


Používáme rozmělněné čisté listy jitrocelu kopenatého nebo šťávu z nich na
otoky po bodnutí hmyzem a na krvácející drobná poranění. Dobrými
přírodními repelenty, které byste měli využívat, jsou citronelový a
melaleukový olej (tea tree), vetřete je přímo do kůže. Nepoužívejte vodu
po holení a parfémy, to vše hmyz přitahuje.

Přírodní prostředky pro léčbu bodnutí hmyzem

Levandulový olej bylinné přípravky
Měsíčkový krém bylinné přípravky
Tea tree (melaleuca alternifolia) bylinné přípravky
Švédské kapky bylinné přípravky
Křišťál Havajské esence
Zelený aventurín Havajské esence
Achát kameny léčivé
Křišťál kameny léčivé
Cedrová silice přírodní silice pro aromaterapii
Křišťál přívěšky s léčivými kameny
Vitamín C vitamíny a minerály

Co znamená bodnutí hmyzem z pohledu klasické medicíny:

Hmyzí jed obsahuje toxiny, které v místě bodnutí či kousnutí vyvolávají
pálení, svědění a otoky. Některý hmyz kouše proto, aby získal krev pro
svou výživu – například ovádi, mouchy, komáři a klíšťata -, jiné druhy
hmyzu bodají většinou jen tehdy, cítí-li se ohroženi, jako vosy, včely a
sršni. Pravděpodobnost, že dostanete žihadlo, když kolem vás poletuje vosa
či včela, zvýšíte tím, že máváte a oháníte se rukama nebo máte pestré
šaty, voníte parfémem či právě jíte sladké a lepkavé jídlo.

Bodnutí hmyzem

Příznaky bodnutí hmyzem:
Pálení, svědění, zarudnutí a otok postiženého místa, cirkulární zarudnutí
kolem postiženého místa, které se vyvine několik dní po kousnutí,
alergická reakce (popřípadě nealergická reakce na mnohočetné kousnutí či
bodnutí): otok očí, jazyka, krku a rtů, nauzea, bušení srdce a ztížené
dýchání.

strunovci

Málo početný kmen (asi 250 druhů) nitkovitých živočichů, připomínají hlístice. arazitičtí. V těle redukovaný pseudocoel, většina vyplněna parenchymem.Tělo: Tenké, na povrchu s tenkou tvrdou kutikulou (vzhledem připomínají strunu houslí). Pod epitelem souvislý svalový vak pouze s podélnou svalovinou.Trávící soustava: může chybět. Ostatní orgány jako u hlístic.Vývoj: Dospělci ve vodě - vajíčka - larvy pronikají do larev vodního hmyzu - do imag, které pozřelo larvu hmyzu - dospělci opouští tělo hmyzu - dostává se do vody. Larva je velmi odlišná od dospělců. Připomíná vrtejše. Vychlípitelný chobot, kutikulární bodec, tři věnce háčků (skalidy).

muj seznam

čmelák zemní, slunéčko sedmitečné, kovařík obecný, babočka paví oko, mandelinka bramborová, mravenec lesní, kobylka zelená, klíště obecné,sekáč domácí, škvor obecný

S: otakárek fenyklový, roháč obecný,tesařík obrovský, zlatohlávek zlatý, chrobák lesní, potápník vroubený, včela medonosná, cvrček polní, kudlanka nábožná, chroust obecný

D: lišaj smrtihlav, hrobařík velký, křižák obecný, krtonožka obecná, blecha obecná, páchník hnědý, cikádachlumní, saranče zelené, nosorožík kapucínek

ploštěnci

Společným znakem je dorzoventrálně ploché až páskovité tělo. Dorůstají délky 0,5 mm až 10 m. Povrch je tvořen jednovrstevným epitelem a kutikulou z bílkovinných vláken, u volně žijících je obrvený. Hladká svalovina srůstá s pokožkou a vytváří kožněsvalový vak. Nemají tělní dutinu - vyplněna parenchymem, který vznikl z třetího zádečného listu. Parenchym - funkce opory těla, vylučování, trávení, rozvod živin, ukládání zásobních látek. Výrazná cefalizace - proces vytvoření hlavy, živočich začne lézt jedním směrem.

priprava podestylky pro chov tropickkych brouku

Směs tvoří dvě složky: zetlelé listí a ztrouchnivělé dřevo. Poměr a vlhkost použitého materiálu se liší v závislosti na chovaném druhu, hodně záleží i na osobních zkušenostech chovatele a jeho vlastním speciálním receptu. Ztrouchnivělé dřevo může mít různé zabarvení způsobené mikroorganismy jež se podílejí na jeho rozkladu. Tyto materiály obvykle nenajdeme v přírodě v ideální konzistenci, a proto je nutné je před dalším použitím zpracovat. Zpravidla postačí nadrtit je na jemnější části. Nejvhodnější je buk, dub a další listnaté dřeviny, jejichž dřevo je tvrdé.Lze použít listí většiny stromů, v našich podmínkách se nejlépe osvědčilo listí bukové a dubové. Dají se použít listy spadané před pár měsíci, ale mnohem lepší je použít vrstvu hrabanky starou několik let. Pro transport listí nahrabaného v lese použijte pytle v dostatečném množství.

doporucuji

F.Szalay: Atlas korytnačiek světa (Emys orbicularis, Graptemys pseudogeographica, Malaclemmys terrapin). - I.Heriban: Myš bodlinatá (Acomys cahirinus). - J.Karabinoš: Začínáme s teraristikou. - M.Polaczyk: Chov tropických zlatohlávků, nosorožíků a roháčů: Dynastes hercules. - Dynastes herculus. - F.Szalay: Moji první axolotli a začátky teraristiky. - J.Karabinoš: Hroznýš duhový (Epicrates cenchria). - F.Szalay: Hatérie, Sphenodon punctatus. - L.Kovář: Python molurus (3). - P.Prokop: Sexuální chování kudlanek (Mantodea) (1).