Celkem překvapivě entomologové zjistili, že pracovní zařazení včelích dělnic je poplatné i jejich genetickým vlohám. Včelí královna se během svatebního letu páří s více trubci. Každý z nich uloží své pohlavní buňky do zásobní schránky v těle královny, z níž jsou pak oplozována vajíčka po celý život královny. Tak lze mezi potomstvem jedné matky nalézt dělnice s geny zděděnými po různých otcích. Ukazuje se, že tyto genetické vlohy rovněž určují sklon jednotlivých dělnic k plnění určitých úloh. Je to o to pozoruhodnější, že trubci sami tyto úkoly většinou nikdy neplní.
Jakkoli jsou vnitřní faktory pro dělbu práce ve společenství hmyzu důležité, pro jeho bezvadný chod je nezbytné, aby společenstvo reagovalo i na podněty vnějšího prostředí. Pod tlakem vlivů z vnějšího prostředí mění jednotliví členové hmyzího společenství své aktivity. Například prudký úbytek starších včel létavek vede ve včelstvu k tomu, že mladé včely zaměstnané uvnitř úlu opustí své dosavadní "zaměstnání" a začnou plnit úlohu létavek mnohem dříve, než by tomu bylo za obvyklých okolností. Pokud se v blízkosti mraveniště objeví nový, vydatný zdroj potravy, pak se řada mravenců přestane zabývat svou dosavadní činností, například stavbou mraveniště nebo jeho úklidem, a vrhne se na zásobování mraveniště. Naopak, pokud například letní liják poškodí mraveniště, přestanou mnozí dělníci shánět potravu a začnou likvidovat škody napáchané přívalem vod.

spolecenstvo

Je zřejmé, že chování společenstva hmyzu určují jak vnitřní, tak i vnější faktory. Příklad působení vnitřních faktorů poskytují společenstva některých druhů mravenců, u nichž se vyskytují dělnice několika velikostí. Právě vzrůst pak předurčuje dělnici k plnění zcela určitých úkolů. Malé dělnice shánějí potravu, zatímco velké dělnice plní úkoly při obraně mraveniště. Tyto případy předurčení dělnic k určité činnosti odlišnou tělesnou stavbou jsou ale spíše výjimkou. U většiny druhů mravenců se dělnice velikostí neliší a stejně je tomu i u dalších druhů společenského hmyzu - včel a vos.
Dalším vnitřním faktorem může být věk. Zvláště u včely medonosné je dobře prostudován sled činností, které včelí dělnice během svého života vykonává. Mladé dělnice začínají prací uvnitř úlu, starší pak zakončují svůj život nejnáročnější funkcí včely létavky, která sbírá nektar a pyl a nosí jej do úlu. Je to činnost nesmírně vyčerpávající a v plné sezoně ji včela nevydží vykonávat dée než tři týdny. Pak se doslova ulétá k smrti.

A přitom

ani jeden z mravenců neřídí činnost druhých obyvatel mraveniště. Ani královna, navzdory svému jménu, neplní roli organizátora, který přesně zná potřeby mraveniště, jeho momentální stav a určuje, jaká opatření je třeba provést pro optimální chod celého společenství.
Příroda zná podobných systémů mnohem více. Složité biochemické procesy uvnitř živých buněk zahrnují velká množství různých molekul, přičemž žádná z nich neřídí chování ostatních, a přesto probíhají životní děje v buňce bez zadrhnutí. V našem mozku v dokonalé souhře fungují miliony jednotlivých nervových buněk, aniž by kterákoli z nich měla výsadní postavení, znala potřeby ostatních buněk a prosazovala zásahy ve prospěch naplnění těchto potřeb. I proto je studium společenského hmyzu nesmírně zajímavou činností. Pomáhá nám pochopit, jak může i komplikovaný systém plnit širokou škálu funkcí a vypořádávat se s nemalými nároky měnícího se prostředí na základě omezeného množství poměrně jednoduchých pravidel určujících chování jednotlivých prvků systému.
Vnitřní a vnější faktory

Hmyzí státy

Lidské společenství je od prvopočátků závislé na řízení a organizaci svých aktivit. Lov mamuta, stavba pyramid nebo let na Měsíc - nic by se neuskutečnilo, kdyby tato činnost nebyla řízena. Lidské dějiny jsou plné známých i neznámých organizátorů - náčelníků pravěkých tlup, faraonů, králů a císařů, prezidentů, šéfů firem a výzkumných projektů, kteří tu více tu méně úspěšně rozhodovali a řídili lidskou společnost.
Řídit a organizovat
je nesmírně náročné. Už jen získání potřebných informací a jejich správné vyhodnocení představuje nelehký úkol. Rozhodnout a prosadit realizaci tohoto rozhodnutí představuje další zapeklitý oříšek. Přesto existují složitá společenství, která fungují bez toho, aby některý z jejich jedinců zaujímal výsadní řídicí postavení. Společenství hmyzu jakými jsou termiti, mravenci nebo včely plní nejednu úlohu lidského státu. Mravenci například stavějí složitá hnízda, brání svá teritoria před vetřelci, udržují svá sídliště v čistotě a pořádku, pečují o potomstvo, berou do otroctví jiné mravence, pěstují ve svých mraveništích houby.

listokaz zahradní,

hnojník obecný, chrobák velký, vruboun posvátský
- Tesaříkovití - tesařík obrovský, kozlíček dazule
- Mandelinkovití - madelinka bramborová, dřepčík polní
- Zrnokazovití - zrnokaz hrachový, čočkový
- Nosatcovití - pilous černý, květopas jabloňový, rýhonosec řepný
- Kůrovcovití - lýkožrout smrkový, bělokaz ovocný
ř. Dvoukřídlí - Dlouhorozí - tiplice zelená, komár pisklavý, anofela čtyřskvrnná, bedlobytka hřibová, bejlomorka buková, pakomár kouřový
- Krátkorozí - ovád hovězí, bzikavka dešťová, pestřenka rybízová, trubcová, vrtule třešnová,

řád Brouci

- Masožraví - Svižníkovití - svižník polní
- Střevlíkovití - střevlík měděný, fialový, krajník pižmový, hrbáč osenní
- Potápníkovití - potápník vroubený
- Všežravý - Vodomilovití - vodomil černý
- Mrchožroutovití - hrobařík obecný
- Drabčíkovití - drabčík zdobený
- Světluškovití - světluška menší
- Kovaříkovití - kovařík černoskvrnný
- Krascovití - krasec měďák
- Kožojedovití - kožojed obecný
- Lesknočkovití - slunéčko sedmitečné
- Slunéčkovití - slunéčko sedmitečné
- Červotočovití - červotoč umrlčí, spižní
- Pestrokrovečníkovití - pestrokrovečník včelí, mravenčí
- Majkovití - majka obecná
- Potemníkovití - potemník moučný
- Roháčovití - roháč obecný
- Vroubounovití - zlatohlávek Goliáš, herkules antilský, chroust obecný, zlatohlávek zlatý,

Dvoukřídlí – plně vyvinutý pouze 1 pár křídel, druhý zakrněl, pár složených očí, 3 jednoduchá očka

Dlouhorozí - dlouhá tykadla, úzké, křehké tělo. Komár pisklavý, Bedlobytka hřibová, Bejlomorka buková.

Krátkorozí – krátká tykadla , zavalité tělo. Ovád hovězí, Octomilka obecná, Střeček koňský, Moucha domácí, Bodalka stájová, Masařka obecná, Bodalka Tse-tse.

Blechy – drobný hmyz, bodavě – sací ústrojí, třetí pár nohou uzpůsoben ke skákání. Blecha morová, Blecha obecná.

Chrostíci – nitkovitá tykadla, slabé kráčivé končetiny. Chrostík velký.

Motýli – malá hlava, dlouhá tykadla, sací ústrojí, 2 páry křídel. Denní motýli – úzké tělodlouhá, kyjovitá tykadla. Noční motýli – statné tělo s mohutně vyvinutým hrudním svalstvem. Lišajové. Můry. Večerní motýli - statné tělo s mohutně vyvinutým hrudním svalstvem

Brouci

– první pár křídel přeměněn v chitinové krovky, pod nimi blanitá křídla, kousavé ústní ústrojí. Střevlíkovití – velmi pohybliví, na hlavě silná kusadla. Střevlík měděný, Střevlík Zlatolesklý, Střevlík kožitý, Střevlík fialový. Potápníkovití – Potápník vroubený. Vodomilovití – Vodomil černý. Mrchožroutovití – hrobařík obecný. Drabčíkovití – Drabčík zdobený. Světluškovití – Světluška menší. Kožojedovití – Kožojed obecný. Vrubounovití – Zlatohlávek Goliáš, Herkules antilský, Chroust obecný, Zlatohlávek zlatý. Tesaříkovití – Tesařík obrovský, Tesařík piluna, Tesařík obecný. Nosatcovití – Klikoroh borový, Pilous černý.

Blanokřídlí

– 2 páry blanitých, řídce žilkovaných křídel, kousací nebo lízavé ústní ústrojí, pár velkých složených očí, 3 jednoduchá očka. Širopasí – zadeček přisedající k hrudi těsně a široce. Pilatka švestková, Pilořitka velká. Štíhlopasí – zadeček k hrudi připojen tenkou stopkou, samičky mají zadeček ukončen kladélkem nebo žahadlem. Žlabatky – drobný hmyz, dlouhá tykadla. Žlabatka duběnková, Žlabatka listová, Žlabatka růžová. Lumci, Lumčíci – nelomená tykadla, prazitoidé. Lumčík žlutonohý. Kutilky – Kutilka písečná, Květolib včelí. Samotářské včely - pískorypka bělopásá, drvodělka fialová. Mravenci – velká hlava, lomená tykadla, pár složených očí, tři jednoduchá očka, kousavé ústní ústrojí. Mravenec lesní, Mravenec dřevokazný, Mravenec obecný, Mravenec žlutý. Vosy a Sršni – Vosa útočná, Sršeň obecná. Čmelák zemní. Včela mdonosná.

Stejnokřídlí

– 2 páry blanitých křídel, bodavě – sací ústní ústrojí, často bezkřídlí. Křísi – blanitá křídla. Cikáda sedmnáctiletá, Cikáda chlumní. Mery – Mera jabloňová. Mšice – z oplozených vajíček se líhnou pouze samičky, množí se partenogeneticky. Mšice maková, Mšice broskvoňová. Červci – pohlavní dvojtvárnost – samičky bezkřídlé, nepohyblivé, samečkové okřídlení. Puklice švestková.

Ploštice – ploché tělo s předohrudním štítem a předními křídly tvořícími polokrovky. Bodavě – sací ústní ústrojí. Splešťule blátivá, Znakoplavka obecná, Ruměnice pospolná, Kněžice zelná, Štěnice domácí, Vodoměrka štíhlá.

Střechatky – kousavé ústní ústrojí, volné hrudní články. Střechatka obecná.

Dlouhošíjky – protáhlé tělo, dlouhá mnohočlánková tykadla, dva páry hustě žilkovaných křídel. Dlouhošíjka žlutonohá.

Síťokřídlí – kousací ústní ústrojí, protáhlé křehké tělo, 2 páry dlouhých blanitých křídel – mimořádně hustá žilkovina. Zlatoočka skvrnitá.

Srpice – hlava protažena v srpovitý rypáček, mnohočlánková tykadla, velké složené oči. 2 páry úzkých blanitých křídel. Srpice obecná.

Kudlanky

– dravý, teplobytný hmyz, hlava trojúhelníkovitám, nese po stranách složené oči, dlouhá nitkovitá tykadla, mohutné kousací ústrojí, manželský kanibalismus. Kudlanka nábožná.

Strašilky – Pakobylka indická

Rovnokřídlí – přední pár křídel přeměněn v kožovité krytky, druhá pár je blanitý, kousavé ústní ústrojí, skákavé zadní nohy.Kobylky – dlouhá nitkovitá tykadla, v holeni 1 páru noh je zvukové ústrojí. Kobylka zelená, Kobylka hnědá, Cvrček polní, Cvrček domácí, Krtonožka obecná. Sarančata – krátká tykadla, sluchové ústrojí v 1 zadečkovém článku. Saranče modrokřídléSaranče vrzavé, Saranče stěhovavé.

Vši – ploché, bezkřídlé, ektoparazité savců. Veš dětská, Veš šatní, Veš muňka.

Bezkřídlí :

Šupinušky – šupinovité tělo kryté šupinkami, kousací ústní ústrojí, mnohočlánková tykadla. Rybenka domácí.

Křídlatí :
Mají na středohrudi a zadohrudi po páru křídel. Křídlatí mohou mít vývoj s proměnou nedokonalou nebo dokonalou.

Jepice – na hlavě vyrůstají krátká štětinkovitá tykadla a velké složené oči. Hrudní články vzájemně srůstají. Přední pár křídel vždy delší než zadní. Zadeček zakončen 2 štěty. Jepice obecná.

Vážky – statný hmyz se štíhlým zadečkem. Po stranách hlavy velké složené oči a krátká tykadla.
Kousavé ústrojí, křídla blanitá. Nohy dospělců směřují dopředu ( umožňuje lapání kořisti za letu ).
Vážky za letu i kopulují. Vážka ploská, Šídlo modré, Motolice lesklá.

Švábi – dorzoventrálně zploštělé tělo, na hlavě dlouhá mnohočlenná tykadla, složené oči, mezi nimi 3 jednoduchá očka. Ústní ústrojí – kousavé. Předohruď velmi vyvinutá, tvoří štít. Zadeček zakončen 2 štěty. Silné trnité nohy. Šváb obecný, Rus domácí.

Škvoři – protažené, silně zchitinizované tělo, nitkovitá tykadla, kousavé ústní ústrojí, zadeček zakončen klíšťovitými štěty, pohlavní dimorfismus. Škvor obecný.

Všekazi – tak jako mravenci tvoří pohlavní kasty ( matka, sameček, dělník, nymfa, voják ). Termiti jsou stínobytní a slepí. Obývají termitiště o stálé teplotě, vlhkosti a tmě. Mohutné kousací ústrojí. Všekaz jihoevropský, Všekaz zhoubný, Všekaz obrovský.

Zadeček :

Tvořen 6 – 11 články. Samčí pohlavní otvor je na 9 zadečkovém článku, samiččí na 8. Samičky některých druhů mají na zadečku - kladélko
- žahadlo
- štěty

Pokožka jen jednovrstevná ( hypodermis ), vylučuje na povrch kutikulu s ochrannou a opornou fcí.
Hmyz přijímá potravu ústním ústrojím - kusadla
- čelisti
- ústní dutina ( ústí sem slinné žlázy )
- hltan
- jícen
- žvýkací žaludek
K trávení dochází ve žlaznatém žaludku, následuje střevo rozšířené v konečník, vyúsťuje řitním otvorem. Do konečníku ústí malpighické trubice.
Dýchání : Soustavou vzdušnic. Párové průduchyjsou uzavíratelné a opatřeny chloupky. Larvy vodního hmyzu mají tracheální žábry navazující na systém vzdušnic.
Cévní soustava : Otevřená.
Nervová soustava : Gangliová žebříčkovitého typu. Tvořena nadjícnovou a podjícnovou nervovou uzlinou.
Většina druhů hmyzu má po stranách hlavy párové složené oči – tvořeny velkým počtem oček.
Některé druhy hmyzu mají vyvinuté sluchové orgány ( kobylka v holeni předních noh ).
Rozmnožování : pohlavně, vnitřní oplození. Některé druhy hmyzu mají schopnost rozmnožovat se z neoplozených vajíček ( partenogeneze – rozmnožování samiček bez účasti samečků ).
Hmyzí samičky kladou obvykle vajíčka.
Vývoj hmyzu – nepřímý, děje se proměnou – dokonalou
nedokonalou
dokonalá : vajíčko - larva - kukla - dospělec ( brouci, motýli, dvoukřídlí, blanokřídlí .. )
nedokonalá : vajíčko - nymfa - dospělec ( vážky, jepice, křísi, všekazi .. )

STAVBA TĚLA

Nestejnocenné členění těla ( heteronomní segmentace ), je tvořeno 20 články ( v embryonálním stadiu 21 ), rozlišenými na hlavu, trup, zadeček.

Hlava : vznikla srůstem 6 článků. 1 – 1 pár složených očí
2 – jednovětevná tykadla
3 – bez přívěsků
4 – 1 pár jednočlenných kusadel
5 – párové čelisti
6 – dolní pysk s makadly

Ústní ústrojí : kousavé
sací
lízavé
bodavě sací

Hlava hmyzu je vždy oddělena od hrudi – nasedá k ní zůženou krční částí ( Colum )

Hruď : tvořena 3 články : předohruď
středohruď
zadohruď

Každý z těchto článků nese pár článkovaných končetin
Základní typ – končetina kráčivá - kyčle
příkyčlí
stehno
holeň
pětičlenné chodidlo
Nohy některých druhů hmyzu jsou uzpůsobeny k různým úkonům : skákání
hrabání plování
běh
přichycení

Na předohrudi a zadohrudi po páru křídel – vychlípeniny pokožky protkané soustavou podélných a příčných žilek se zpevňovací fcí.

→ Dvoukřídlí
→ Dlouhorozí
→ Krátkorozí
→ Blechy
→ Chrostíci
→ Motýli
→ Moli
→ Píďalky
→ Denní motýli
→ Noční motýli
→ Můry
→ Večerní motýli

HMYZ

Podříše : Mnohobuněční ( Metazoa )
→ Oddělení : Triblastica
→ Kmen : Členovci
→ Podkmen : Vzdušnicovci ( Tracheata )
→ Třída : Hmyz ( Insecta )
→ Podtřídy : Bezkřídlí
→ Šupinušky
Křídlatí
→ Jepice
→ Vážky
→ Švábi
→ Škvoři
→ Kudlanky
→ Strašilky
→ Rovnokřídlí
→ Kobylky
→ Sarančata
→ Vši
→ Stejnokřídlí
→ Křísi
→ Mšice
→ Červci
→ Ploštice
→ Střechatky
→ Dlouhošíjky
→ Síťokřídlí
→ Srpice
→ Blanokřídlí
→ Širopasí
→ Štíhlopasí
→ Žlabatky
→ Lumci, Lumčíci
→ Žahadlovití (Kutilky, Samotářské včely, Mravenci, Vosy, Sršni)
→ Brouci
→ Masožraví ( Střevlíkovití,Potápníkovití)
→ Všežraví ( Vodomilovití, Mrchožroutovití , Drabčíkovití, Světluškovití, Kožojedovití, Slunéčkovití, Červotočovití, Potemníkovití, Roháčovití, Vrubounovití, Tesaříkovití, Mandelinkovití, Nosatcovití, Kůrovcovití )

Bodnutí hmyzem

Obvykle vosami, včelami, sršni či jiným bodavým hmyzem je spíše bolestivé než nebezpečné, ale někteří lidé jsou na jed uvolněný při bodnutí alergičtí. Alergickou reakci může způsobit i infikovaný hmyz! Mnohonásobné pobodání pak může způsobit i závažné problémy lidem, kteří jsou jinak vůči píchnutí odolní, protože se jedovatá látka v těle hromadí. Bodnutí do úst nebo do hrdla (někdy dokonce i do tváře) může způsobit otok a následné dušení což je obzvláště nebezpečné u dětí. Navíc se tento hmyz často usazuje na sladkém a tím jsou obzvláště děti rizikovou skupinou
Příznaky:
• neočekávaná bolest
• otok kolem postižené oblasti se zarudnutím v místě vpichu
• možné příznaky šoku
Ošetření:
• odstranění žihadla nejlépe pinzetou
• chlazení v místě otoku v případě bodnutí do jazyka cucání ledu.
• v případě alergické reakce RZS a podání O2
• v případě bodnutí do hrdla nechat postiženému sát led, podání O2 a RZS

Tajemný svět hmyzu

Tématem tohoto interaktivně - didaktického CD-ROMu se stala druhově a početně nejbohatší třída živočišné říše - třída hmyzu. Žáci poznají mnoho nového a zajímavého z tajuplného světa hmyzu. Naučí se rozpoznat jednotlivé představitele třídy hmyzu, seznámí se nejen se zajímavostmi z jejich života, ale poznají i význam hmyzu pro člověka. Stovky nádherných fotografií, kresby, nákresy, schémata a videa zvyšují přitažlivost programu. Zpracování a obsah tohoto titulu je plně v souladu s osnovami MŠMT.

Důležitou vlastností tohoto titulu jsou bohaté možnosti nastavení. Učitel si může vybrat pouze ty skupiny nebo jednotlivé zástupce, jejichž znalost vyžaduje.
Vlastní výuka je rozdělena do pěti samostatných částí. Učivo je probíráno s ohledem na systematické členění a vzájemné vývojové vztahy, zohledněno je vždy i přirozené životní prostředí jednotlivých druhů.
Úvodní část se zabývá základními charakteristikami třídy hmyzu. Důraz je kladen na seznámení s vnější a vnitřní stavbou těla a možnými způsoby vývinu. Další kapitola je věnována hmyzu s proměnou nedokonalou. Následující tři části hmyzu s proměnou dokonalou. Z ní byly vyčleněny další dvě samostatné skupiny brouci a motýli.

Vosy

Největším a nejnebezpečnějším druhem je sršeň (V. crabro L.), jejíž sameček bývá 24 mm,
samička 30 mm, dělnice 22 mm dlouhá. Základní barva těla je hnědočervená až hnědá se zlatohnědou
kresbou na zadečku. Křidla jsou silně žlutě zkalená. Hnízdí nejraději v dutých stromech, ale také
mezi trámovím na půdách ve starých opuštěných úlech, trhlinách zdi a pod. Veliké hnízdo skládá se
z četných (obyč. více než 5) plástův, a poněvadž děláno jest obyčejně z trouchnivého dřeva, má barvu
více méně rzivěhnědou. Způsobuje často škodu tím, že ohlodává větve stromoví až na dřevo. Bodnuti
její je vskutku nebezpečné a právem obávané. Kpk. [Vosy] bylinné, zool., viz Phytophaga. [Vosy]
kladélkové viz Terebrantia. [Vosy] žahadlové viz Aculeata.

Vosy

Tyto se spáří a přezimují, kdežto všichni ostatní členové společnosti hynou. Do rodu Vespa L. počítáme
64 druhy, z nichž devět zjištěno v Čechách. Nejhojnější jest vosa obecná (V. vulgaris L.), jejíž
sameček jest asi 17 mm, samička 19 mm, dělnice 13 mm dlouhá. Jako ostatní druhy má základní barvu
těla černou s hojnou žlutou kresbou a jest zvláště znatelná tím, že na žlutém štítku čelním má černý,
dolů rozšířený podélný proužek a že žlutý zadní kraj oční je černou skvrnou přerušen a první kroužek
zadečkový nese na hřbetě úzkou, v krátké čípky povytaženou černou pásku. Staví si hnízdo v zemi,
zvláště v opuštěných děrách hraboších a krtčích. Podobná jí vosa německá (V. germanica F.) má na
žlutém štítku čelním 3 černé tečky, zadní kraj oční celý žlutý a na prvém kroužku zadečkovém 3 černé
skvrny.

Hnízdo to skládá se
buď z jediné jednovrstevné plástve, nebo z pláství několika v poloze více méně vodorovné, sloupečky
svislými dohromady spojených. Většina vos vyrábí ještě obal z několika vrstev složený a jediným
otvorem opatřený; vosa francouzská Polistes Latr. nevytváří takového obalu. Společnost vzniká podobně
jak u čmeláků tím» že přezimovavší samička počne z jara stavěti plástev a hnízdo a snáší do buněk
vajíčka. Majíc mnoho práce obstarávati není s to mláďata vyživiti náležitě a následkem toho jest,
že prvé její potomstvo skládá se z dělnic, které však matce své horlivě v práci pomáhají, tak že
potomstvo další jest dokonalejší a dokonalejší, až v létě se líhnou samečkové a samičky úplně vyspělé.

Prvá z nich rozšířena jest hlavně ve krajinách teplých a málo ve způsobu
života známa. Jízlivky neboli Eumenidae zahrnují v sobě [Vosy] samotářské, u nichž nacházíme pouze
samečky a samičky a tyto vystavěvše nebo vyhloubivše pro každé vajíčko zvláštní buňku, připraví
larvě napřed zásobu potravy v podobě omráčených larev hmyzích a uzavřevše buňku již o plod svůj
se nestarají. Podobají se tedy v tom vosám hrabavým, od níchž však se liší svými křídly podél složenými.
[Vosy] společenské (Vespidae) tvoří společnosti složené ze samečků, samiček a dělnic, kteréžto však
nejsou ničím jiným, leč nedokonale vyvinutými samičkami, od nichž se liší pouze menši velikostí
a neschopností snášeti vajíčka. Trubci vyznačují se tykadly nápadně delšími a tím, že nemají žádného
žahadla. [Vosy] hotoví si hnízda ze hmoty papírovité, již připravuji ohlodávajíce starší dřevo,
ploty, kůly i větve stromové a stmelujíce jemné tříštičky vlastními slinami.

Vosy

(Vespina, Diploptera), skupina hmyzu blanokřídlého vyznačená jednak způsobem života, jednak
tím, že v klidu mají křídla přední podél zlomená a přeložená. Dospělé [Vosy] živí se sladkými šťavami,
larvy své však krmí stravou živočišnou. Mají tělo štíhlé buď lysé nebo jen řídkými chloupky pokryté,
čímž liší se nápadně od hojně srstnatých včel. Tykadla obyčejně lomená, u samečků 13člená, ke konci
zřetelně ztlustlá, u samiček 12člená, stěží ztlustlá. Očka jednoduchá jsou vyvinuta, žuchvy jsou
silné a pysk zpodní k lízání sladkých šťav způsobilý, ale krátký. Počítáme sem tři čeledi Masaridae,
Eume nidae a Vespidae.

sviznik

Cicindela, svižník, rod brouků střevlíkovitých a zástupce podčeledi Cicindelidae, [viz obrázek č.
834. Cicindela campestris, svižník polní; a) kukla s hora, b) larva se strany. Vše trochu zvětšeno.
] těla štíhlého s hlavou poměrně velikou a kyčlemi na nohou kulatými. Larva má hlavu u zpodu měchýř.
kovitě nadutou, na ní po každé straně 4 oči a čtyřčlenná tykadla a na hřbetě zveličelého kroužku
osmého má 2 ku předu obrácené trny. Vyhrabuje si svislou rourku asi 0,5 m hlubokou a jako brk širokou,
v jejímž vchodu na menší hmyz číhává. Lapivši kořist zalézá s ní do rourky, kdež ji rozkousá a vyssaje,
zbytky pak vyhazuje z rourky. V noci opouští také brloh svůj a volně chytá hmyz. Celkem jest známo
přes 400 druhů svižníků, z nichž u nás žije 7. [Cicindela] campestris, s. polní (vyobr. č. 834.),
význačný barvou jasně zelenou, bez lesku a na každé krovce 5 bílými tečkami pokrajními a jednou
bílou, černě vroubenou skvrnou při švu. Kpk.